O ŠKOLE
PRO RODIČE A ŽÁKY
DOKUMENTY
GALERIE
KONTAKT
Toulky Prahou
Konec května, dvoudenní Toulky Prahou. Pravidelná aktivita Školy Propojení určená pro zájemce z 9. ročníků. Po covidu se vracíme do normálu. Z obou tříd se přihlásilo 22 žáků, ze školy dva učitelé. Nechtěli jsme pro ostatní cestující blokovat linku autobusu, zvolili jsme České dráhy. Bolí mě, když to píšu, ale pravda je ta, že cesta byla sice dražší, za to delší, a to podstatně. Hodina a půl zpoždění je dost.
První den Toulek tím byl ovlivněný, muselo se chvátat a to při toulání přece není dobré. Žáci povídání o památkách víceméně uměli, někteří výborně a informace sdělovali se zájmem. Národní divadlo, socha svatého Václava, vyprávění o Janu Palachovi, pasáž Lucerny s Václavem od sochaře Černého, Stavovské divadlo a Karolinum. A potom už čekala paní průvodkyně ve Staroměstské radnici. Apoštolové na orloji vypadají zezadu z kaple úplně jinak než zdola, z chodníku. Románská sklepení pod radnicí, povídání o nich, i o obřích plátnech pana Brožíka. Dříve jeho Jan Hus či Jiřík z Poděbrad zdobili každou poctivou venkovskou hospodu. Žáci se samozřejmě těšili na rozchod i oběd a pak už čekala Pinkasova synagóga a tajuplný židovský hřbitov. Pak už jen pár letmých slov tentokrát o Šalounově Janu Husovi, Ungelt a děti hlídaly čas, protože začínalo kino. Film, který je náramně baví, ale učitelé by si ho nevybrali. Po něm návrat k památkám, protože všechny se nestihly. Tedy Prašná brána, Obecní dům a premiéru mělo povídání o obchodním domě Kotva a Paládiu, příklad rekonstrukce, při které skřípají památkáři zuby.
A pak čekal podvečerní a noční Vyšehrad. Poslední nejmenší a nejklidnější páté pražské město. Rotunda svatého Martina, opevnění vojenské pevnosti, vyšehradské brány. Ale také socha Václava, která původně stála na Václavském náměstí, bazilika sv. Petra a Pavla, Myslbekovy monumentální sochy, Libušina lázeň, Horymírův Šemík a půlnoční návrat to školy, kde jsme spali. Škola v Táborské se sprchou, spacáčky.
Druhý den brzy ráno tramvají k Národnímu divadlu. Dál na Pohořelec a snídaně u paty sv. Jana Nepomuckého. Vzhůru ke Strahovskému klášteru k vyhlídce na Petřín a nádhernou probouzející se Prahu. Pak už čekal monumentální Černínský palác, vyprávění o Janu Masarykovi i zajímavosti o hospodě U Černého vola. Seděli jste někdy na schodech u Lorety? Vznášeli se vám nad hlavou baculatí andělíčkové? A už se otevírá ulička Nový svět se zlatými domovními znameními a pak Hradčany. Se všim, co k tomu patří i závratí z věže katedrály. Kružby Vladislavského sálu, strohost Jiřské baziliky, malebnost domečků Zlaté uličky. Klesání okolo desítek domovních znameních Nerudovy ulice, přání u Brokoffových mouřenínů rumunského velvyslanectí a perla českého baroka sv. Mikuláš malostranský. Po obědě už jen Kampa, zeď Johna Lennona, kolo Velkopřevorského mlýna od sekerníka pana Mikyšky z Petrovic, Karlův most a cesta domů. Někdo vyplnil pracovní listy během povídání spolužáků, někdo dělal doma.
Jaké to bylo? Hm, to musí říci žáci a jejich bolavé nohy.
